Hoši, co spolu od sametu pilně mluví, se snadno dohodnou, protože spolu pilně mluví. Podívejme se na volby z tohoto základního hlediska bystrých hochů. Viz naši starší čtyřdílnou sérii k témuž demokratickému cirkusu z roku 2013 nazvanou Přísně utajená témata voleb I-IV. Přidejme k tomu článek ze stejného roku 2013 nazvaný Jak se mlčky ničí budoucnost země. A to celé korunujme článkem z března letošního roku nazvaným Jak šlape český korporátní fašismus. O pálení peněz střední třídy na korporátní svatbě jsem už také psal (zde). Tím by byla všechna volební témata vyčerpána, stejně jako před čtyřmi roky. Vlastně všechna ne, protože zbývá poslední skutečně vážné téma, což je český zájem.

Korporátní nezájem o český státní zájem

Korporátní fašismus pilně budovaný v této kdysi skutkem a nejen slovem demokratické zemi je zajímavý tím, že preferuje zájmy jednoho procenta vyvolených, které se volebně prodává jako zisk pro všechny. Jistěže jsem nadšen z toho, jak pilně bohatnu prostřednictvím jedno promile vyvolených. Pevně doufám, že nejsem politický blb na plný úvazek. Proto mne fascinují lidé, kteří tomu skutečně věří prostřednictvím jimi volených partají a jejich ideologie.

Kdysi jsem psal o tom, jak klíčoví průmyslníci První republiky pro lidi opravdu něco udělali, protože měli rozhled, byli vlastenci a podporovali přechod kvalifikované dělnické třídy do střední vzdělané vrstvy. Přitom prodávali do ciziny hotové výrobky vyrobené z domácí suroviny, zdejšího know-how a zdejší práce. Pokud vezmeme současné jedno procento, tak jsou to buď privatizační zloději a bývalí veksláci, nebo nastrčené bílé koně cizích bank a korporátek. V lepším případě mezi jednoprocentní kastu patří i někteří aparátčíci a bývalí nomenklaturní bankovní a podnikové kádry, povětšinou s podepsanou spoluprací s StB. Navíc jsou současní oligarchové z hlediska úrovně vzdělání a kultury většinou primitivové, což dokazují svým vkusem a kulturním rozhledem. Míra jejich sociální empatie je spolehlivě řadí mezi sociopaty.

Těmto jedno procentním volebním lídrům sekundují partaje, které jsou zkorumpované dvaceti lety zlodějen nebo komplicitou a mlčením ke zlodějnám. Tyto partaje jsou vytunelované, zbankrotované, několikrát prodané, koupené, rozpuštěné, vypuštěné a propuštěné. Kdo stihl nebýt zavřen po politické kariéře, ten si dnes v klidu užívá naloupených peněz a vlastní pohádkové majetky v zahraničí na černých kontech obhospodařovaných pod kontrolou amerických bank a příslušné US-vlády.

Mluvit s touto partou o něčem jako „národní zájem“ nebo „státní zájem“ je dost ošemetná věc. Prodejní politikové a korporátní jedno procento se zmocnilo státu proto, aby si hájilo vlastní zájem, který pak vydávají za společný zájem. Nebo místní ekonomičtí či političtí prostituti hájí zájem cizích korporátních chlebodárců. Ti po vyplundrování domácích zdrojů a našich občanů jako zdrojů pak domácím pomahačům hodí zbytky ze stolu, zavřou krám a půjdou rabovat další stejně hloupou a povolnou kolonii. Takže ani na úrovni prodejné české politické reprezentace nelze mluvit o tak ošemetné věci, jako je český státní zájem.

Simulákrum zvané „český národní zájem“

Zato se roztrhl pytel s úplně jiným tématem, což je nacionalistický zájem. Z hlediska degradace demokracie na korporátní fašismus je to celkem pochopitelný krok. Normální stát občanů od sebe přesně rozlišuje ideu občanství a ideu národní příslušnosti. Občan je svobodně jednající žena nebo muž v politickém prostoru, který je z podstaty věci otevřen všem stejně jednajícím a svobodným občanům. Nacionalista se narodil jako národovec a umře jako národovec. Fakt, že by mohl být svobodným občanem, to ho zajímá jen jako národovce. Mám známého, kterému zastřelili v jihoamerické zemi jeho původu celou rodinu, protože zde byli politicky činní. On nebyl tehdy doma, tak zůstal naživu. Nakonec odešel do Česka a zde je dále skutkem činný jako občan České republiky. Při této společné aktivistické činnosti občanů jsme se také seznámili. Většina zdejších nacionalistů takto činná není a nikdy nebude, protože nejsou skutkem občané. Pilní nacionalisté by tohoto občana asi s chutí zlynčovali, protože vypadá jako Rom a mluví česky s cizím přízvukem. Borci z českého Ku-klux-klanu nemají s českou výslovností vážný problém, i když s psaním a s gramatikou občas ano.

Korporátnímu jednomu procentu fašismus historicky nikdy nevadil, a vadit nebude. Pracovní síly dovezené z ciziny skrze otrokářské agentury mohou výborně fungovat v konglomerátu koncentračních pracovních táborů. Ty bude hlídat česká bílá soldateska, která bude žít stejně jako jednoprocentní otrokáři z cizí otrocké práce. Takže dokud pojedou montovny s lacinou námezdní silou v českém korporátním fašismu, tak může jet i český nacionalismus. Jedno nevylučuje druhé, ba právě naopak.

Parta nacionálních obuškářů pod vedením příslušné politické partaje bude vartovat ubytovny a mlátit ty, kteří chodí z montovny pozdě domů. Druhá sociální partaj bude žít z toho, že zákonem povolí agenturní otroctví cizinců v této zemi a přikryje to příslušným levicovým politickým internacionalismem a křesťanskou láskou k bližnímu. Třetí politická parta hnaná pravicovým ekonomickým neoliberalismem si postaví kšeft na tom, že tyto pracovní otroky bude postupně naturalizovat a dělat z nich vykolejené občany, kteří budou hlasovat podle libovůle příslušného továrníka či agenturního otrokáře. Udělají všechno proto, aby se nemuseli vrátit domů, kde by jim bylo po všech těch dluzích mnohem hůř.

A každá z těchto prodejných partají bude tvrdit, že hájí národní zájem. Ta první partaj hájí nacionalistický národní zájem vyplašených slovanských bělochů, jejichž jazykem je mateřština. Ta druhá partaj hájí národní zájem benevolentní úřednické levice, která žije ze státu a z jeho příjmů, které obohatí ekonomičtí emigranti a jejich studující rodiny. Ta třetí pravicová partaj přímo slouží jednomu procentu, kterému nesmrdí ani zisk, ani rozbití sociálního státu a sociální solidarity napříč generacemi.

Nacionalismu pokvete pšenka tak dlouho, dokud zde budou ubytovny s cizinci, a tím i potřeba pendreků, byrokracie a otrokářů. Připomeňme, že čistý zisk na americkém Jihu z pracujícího otroka, z jeho rodiny a v otroctví narozených dětí (taktéž otroků) byl kolem 5 % ročně. A to stojí za historicky známou válku Jihu proti Severu. A jak sami vidíte, otrokářství se udržovalo a dodnes udržuje úplně samo, protože otroci měli děti a ty byly také otroci. A pokud máte otroka, tak trvale bohatnete. A přitom můžete zničit střední třídu, která má občas rozum a občas se bouří, když už moc zchudne. Francouzská revoluce je historickou můrou jednoho procenta, které přišlo o majetky a muselo zrušit otroctví, kromě skutečně barbarských zemí, jako byly jižní státy USA. Agentury práce a korporátní montovny fedrují klasický systém nacionalismu a kolotoče zájmů jednoho procenta globálně existujících otrokářů. Dělníci mají přece bojovat o ten kus žvance a o minimálně minimální mzdu. Tato silná dvojka agentur a montoven jako bratří v politickém nacionálním triku představuje zásadního nepřítele českého státního zájmu. Naopak trvale roztáčí kola nenávisti a iracionálních či ideologických žvástů, jimiž se živí český nacionalistický zájem.

Bavme se o občanském zájmu a o státním zájmu

Jistěže tyto volby nebudou o státním zájmu, ale o nacionalismu a o blahu jedno procenta, které fedrují všechny přihlášené partaje. To jen naivní Piráti jezdí s autobusem omalovaným mřížemi. Jenže tato partaj neví, co je státní zájem, protože ajťák něco takového nemůže najít na monitoru. To by musel mezi normální lidi, a ne mezi pécéčka nebo mobily. Ale třeba se mezi nás ti zvolení Piráti jednou podívají. Není to vyloučeno pro ty z nich, kteří nebudou ani koupeni, ani zblbnuti. Ale nezávislý tisk by o státním zájmu psát skutečně měl, protože není závislý na soukromém zájmu. A nezávislý tisk by měl před volbami pro tu malou část skutečně myslících občanů jasně oddělit následující fakta.

  • Zájem jednoho procenta či jednoho promile korporátní oligarchie, která nutně musí budovat korporátní fašismus. Musí ho budovat proto, že nechce platit daně a chce legálně vykrást skrze parlament náš společný sociální a státní kapitál a hodnoty, které jsou skrze stát vytvořeny a uchovávány: veřejné důchody, sociální a zdravotní pojištění, školy, společný majetek a hodnoty v jakékoliv formě. Stát je špatný hospodář, že ano. Tak si to ukradneme pro sebe, protože my jsme sami pro sebe ti nejlepší hospodáři ve vesmíru. A pokud to skrze volby ukradneme legálně, tak jsme fakt mistři světa jednoho promile vyvolených banksterů.

  • Zájem nacionalisticky založených partají a hnutí, která chtějí fašistický pořádek nutný pro fungování korporátního systému jednoho procenta. Jak jsem výše uvedl, příliv ekonomických emigrantů je nezbytný proto, aby se roztočila kola montoven s minimálními platy. Zavedením žebráckého systému označeného za státní zájem se automaticky roztočí i kola nacionalismu, který skryje tuto hnusnou formu ekonomického vykořisťování. Holt, starý dobrý Marx viděl správně, že dělník je dělníku velká svině, pokud není patřičně vzdělán v politické ekonomii. A střední třída je už ekonomicky vzdělána od jednoho procenta, tak je úplně mimo mísu. Dnes Marxe čtou a praktikují jen neoliberální marxisté z oligarchické korporátní skupiny jednoho procenta. Ti správně pochopili, že střední vrstva musí přijat ideologické vidění světa jednoho procenta. A pak ji pohodlně oškubou jako bědnou slepici. Neoliberálně opilé slepice se navíc škubou mezi sebou a nenávidí se, protože jsou to individuálně zblblá individua. A pořádek jim na hnojníku sjednává zvolený korporátní kohout z jednoho promile. Ale o tom jsme už psali v analýzách o bědném stavu mysli střední třídy u nás i v USA.

  • Zájem svobodných a kriticky myslících občanů, kteří potřebují efektivní a funkční sociální stát. Tento stát z podstaty jeho zájmu nebudou rozkrádat kleptokraté jednoho procenta a jimi koupené politické partaje. Definovat tento typ anti-kleptokratické „společné věci“ (res publica), která spojuje různé lidi a různé generace - to rozhodně není snadná věc. K definici státního zájmu je třeba věcná a kritická diskuze na občanských nezávislých webech, které nebudou napadat hackerské DDoS útoky a jiné nepřátelské akce jednoho procenta, navíc prováděné za naše daně. Jistěže jsem to všechno zažil jako občanský aktivista za komunistů. Ale netušil jsem, že za pouhých 20 let tohoto divného režimu skončím na stejné hromadě veřejného hnoje.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!